Možná to trápí i vás ...
Artróza patří mezi nejrozšířenější onemocnění lidstva. Během dlouhých let může setrvávat v klidovém stavu a člověk o ní ani nemusí vědět. Spolu s věkem roste i riziko artrózy.
Artrotické procesy mohou začít již v dvaceti letech života. Výskyt do 30 let je nízký, do 65 let prudce narůstá a ve věku nad 65 let má více než 70% osob RTG zjistitelné artrotické změny na kloubech, přičemž ne všichni mají subjektivní potíže. Do 45 let postihuje častěji muže, nad 54 let častěji ženy, které mívají obvykle postiženy více klouby. Toto onemocnění kloubů začíná nejprve poškozením chrupavky a v této fázi nepociťuje pacient žádné potíže. Pocítění prvních příznaků může být však urychlené nepříznivými podněty, jako jsou přetěžování, nadváha, úrazy, virové onemocnění, nesprávná strava, ale i vrcholový sport.
Pod artrózou rozumíme ireverzibilní, tedy nevratné, poškození kloubu, které je často způsobeno nesprávným namáháním a výše zmíněnými faktory. Artróza začíná zanikáním kloubní chrupavky a vzápětí dochází k přestavbovým změnám v oblasti kloubu. Následky jsou bolesti, otoky a nehybnost kloubů, rostoucí deformace až v konečném důsledku může kloub zkostnatět. Proto artróza patří mezi degenerativní onemocnění kloubů, které můžeme nazvat i předčasným stárnutím nebo předčasným opotřebením kloubů.
Kloubní chrupavka
Chrupavka se v organismu vyskytuje všude tam, kde je třeba zachovat pevnost a zároveň pružnost tkání. Rozeznáváme tři typy chrupavky. Tkáň chrupavky je charakteristická velkým množstvím základní mezibuněčné hmoty. Základními buňkami chrupavky jsou chondrocyty. Chondrocyty zajišťují rovnováhu mezi novotvorbou a odbouráváním chrupavky. V procesu artrózy ztrácejí schopnost udržovat rovnováhu.
Nejrozšířenější je hyalinní chrupavka (sklovitá). Chondrocyty v ní vytvářejí charakteristické skupiny. Obsahuje poměrně hodně základní mezibuněčné hmoty, která zcela překrývá v ní probíhající kolagenové fibrily. Vyskytuje se na kloubních ploškách.
Fibrózní chrupavka je velmi pevná a to díky velkému množství kolagenových vláken v základní mezibuněčné hmotě, která vytvářejí husté snopy, mezi nimiž se nacházejí chondrocyty. Z fibrózní chrupavky jsou vytvořeny meziobratlové ploténky a kloubní chrupavky.
Elastická chrupavka obsahuje v základní mezibuněčné hmotě elastické fibrily, které jí dodávají pružnost. Vyskytuje se v ušním boltci.
Chrupavka kloubů kryje pohybující se povrchy uvnitř kloubů. Je velmi hladká a má velmi malé tření. Je jakýmsi "zdrojem bezbolestné chůze". Je živou tkání, ale má omezené možnosti pro růst a obnovu. A tyto schopnosti se snižují věkem.
Artróza
Při vysokém zatížení, hlavně kloubů, které nesou tělesnou hmotnost-kolena, bedra a páteř, při nesprávném a nestejném postavení nohou, při velké hmotnosti, vysoké aktivitě, nebo při kombinaci těchto faktorů, se kloubní chrupavka opotřebovává a mizí. V důsledku místního schodku kyseliny hyaluronové, která je součástí kloubní chrupavky a kloubní tekutiny, se na povrchové vrstvě chrupavky uplatňují zánětlivé mediátory a vzniká zánět. Při pokročilé artróze chrupavka úplně zmizí a kosti přicházejí do přímého kontaktu, což způsobuje bolest, zmenšenou pohyblivost, ochablost svalů a ztíženou chůzi. Ztráta chrupavky způsobuje zvýšení tlaku na konci kostí, což má za výsledek tvorbu výrůstků, tzv.. osteofytů. Tím dochází k deformacím a hrčkovitému ztuhnutí postižených kloubů. Odrbaný chrupavkový a kostní materiál způsobuje zánět okolní kloubní blány, proto může docházet k stálému přehřívání a červenání kloubů.
Artróza je proces postupného úbytku a poškození kloubní chrupavky. Nejčastější forma je tzv.. primární artróza, která si vynutí totální náhradu kloubu. Významně se na tom podílí genetický stav chrupavek. S největší pravděpodobností se dědí nižší kvalita chrupavek. Může se také dědit menší pevnost vazů, čímž jsou klouby abnormálně volné a kloubové plošky na sebe nemusí "sednout" tak, jak to odpovídá jejich vzájemně přizpůsobenému tvaru. Lidé s volnými vazy se snadno uplatní v gymnastice, baletu nebo jako artisté. Avšak v důsledku nadměrného vytížení kloubů brzy končí s jejich aktivitou, odcházejí dříve do důchodu, nebo si hledají jiné uplatnění.
Normální, ale i zkrácené, vazy se mohou natáhnout cíleným cvičením. K uvolnění kloubních vazů však dochází i při různých úrazech, natažení, natržení či přetržení vazů. Výsledkem může být deformace jedné z ploch při nesprávné léčbě a rehabilitaci po úrazech.
Pokud je artróza způsobena jinými faktory, mluvíme o sekundární artróze. Kromě úrazů patří k takovým faktorům námaha, nebo nečinnost, sport a v nemalé míře váha či nadváha.
Pohyb v kloubech je podmínkou správné výživy chrupavek. Má být častý a přiměřený. Přiměřenost namáhání je velmi individuální. Pokud lidé zvyklí na namáhání kloubů najednou přestanou, nebo sníží svoji námahu, dochází k bolestem kloubů. V toto případě je to zapříčiněno ochabnutím svalů udržujících kloub v pohybu a ve správném postavení. K podobné situaci dochází pokud byl pacient ze zdravotních důvodů déle na lůžku. Opačným případem jsou lidé, kteří podlehnou módním hitům, začnou po dlouhých letech bez pohybu najednou sportovat. Pokud mají pohybový systém v pořádku a začnou pozvolna, je to jen ve prospěch jejich zdraví. Pokud však začnou náhle a s vysokou zátěží, končí jejich aktivita velkými bolestmi.
Artrózou jsou nejčastěji postiženy klouby, které nesou celou váhu. Důležitou roli proto hraje nadváha.
Jiným častým případem artrózy je revmatoidní artritida. Je způsobena poruchami imunitního systému, kdy dochází k ukládání abnormálních protilátek v kloubním pouzdře. To zapříčiňuje chronický zánět a postupnou destrukci chrupavky. Obvykle jsou postiženy symetricky oba klouby (kolena, kyčle, zápěstí).
Co Vás bude trápit?
Společnými symptomy všech druhů artrózy jsou bolest a nehybnost kloubů. Bolesti sílí při studeném a vlhkém počasí a při zátěži. Dochází k bolestivému ztuhnutí, které ještě více bolí při opětovném pohybu a zmírňuje se při delším pohybu. Jde o tzv.. bolest v návalech. První pohyby jsou bolestivé a zlepšují se po několika metrech pohybu. Je to rozlišovací znak od zánětlivých onemocnění, které se vyznačují především ranními bolestmi a ranní strnulostí. V dalšímu průběhu artrózy dochází odřením chrupavky k podráždění kloubu spojených s otoky a výpotky a později i k deformacím kloubů.
Formy artróz
Onemocnění se dá stanovit již z chorobopisu a aspektu kloubů. Některé klouby bývají postiženy velmi často:
Atrózy kloubů ruky:
U Heberdenově a Bouchardově artróze dochází k ztuhnutí kloubů, jemuž předchází tvorba želatinových cyst. Postupem času dochází k typickým deformacím. Artróza má dobrou prognózu, funkce postižených kloubů zůstává zachována.
Artróza prvního kloubu palce se projeví při úchopu mezi palcem a ukazováčkem. Tento typ artrózy výrazně omezuje funkci ruky.
Vzácným postižením malých kloubů rukou je erozivní artróza, kterou charakterizují zánětlivé projevy a zejména bolestivý otok.
Artróza kolenního kloubu (gonartróza) je nejčastější formou onemocnění. Bývá spojena s nadváhou, většinou se vyskytuje oboustranně. Typické pro bolesti kolena je zhoršení při chůzi ze schodů a po nerovném terénu. Gonartróza bývá často spojena s generalizovanou formou a prognóza onemocnění je horší než u artrózy kyčelního kloubu.
Artróza kyčelního kloubu (coxartróza) je nejzávažnější forma. Bolest nejčastěji vyzařuje na přední stranu stehna a do kolene.
Jak zjistit onemocnění?
Ke stanovení diagnózy pomáhají diagnostická kritéria, která vypracovala ACR-American College of Rheumatology. Nejdůležitějším vyšetřením pro zjištění onemocnění je rentgen. Typickými změnami na snímcích je zúžená kloubní štěrbina, tvorba rohovitými výběžků kostí (osteofyty), ztlustění kosti kolem chrupavky a kostní defekty v hlavní linii zatížení. Známá je diskrepance mezi RTG vyšetřením a klinickým obrazem, neboť i pokročilá stádia nemusí mít projevy a naopak.
Stále častěji nachází uplatnění ultrazvukové vyšetření, kterým lze odhalit i malý kloubový výpotek a které poskytuje cenné informace o struktuře kloubu.
Jak si s tím poradit?
Jedinou cestou jak se vyhnout nepříjemnostem, které způsobuje artróza, je nenechávat vše na poslední chvíli a včas začít s prevencí. Největší šance na úspěch je v počátečních stádiích. Pokud jste se však našli již v pokročilých stádiích, nezoufejte, onemocnění je léčitelné i později, avšak nikoli s tak dobrou odezvou, jako když se začne dříve. Obecně platí pravidlo, že čím déle odkládáme prevenci nebo terapii, tím více se snižuje procento naděje na potlačení a vyléčení onemocnění.
Terapie odstraňující příčinu onemocnění neexistuje. Různá opatření však mohou přinést značnou úlevu od obtíží. Léčbu je potřeba zahájit vždy nemedikamentózními postupy, ke kterým patří výchova a poučení pacienta, prostředky fyzikální medicíny a ortopedické pomůcky. Časem se přechází na medikamentózní terapii a končí se chirurgickými zákroky.
Fyzikální terapie
Fyzikální terapií lze tlumit bolesti a zlepšit lokální metabolismus. Při stabilizované formě onemocnění se využívá termoterapie a elektrotermoterape. Podstatou termoterapie jsou vlhké teplé zábaly, hlavně parafínové.
Na zvládnutí bolestí při gonartróze se využívá i akupunktura. Reflexní a klasická masáž napomáhá k uvolnění svalových křečí, zejména při artróze páteře. Speciální formu terapie představuje balneoterapie.
Ortopedické pomůcky
Při artróze váho-nosných kloubů a páteře je nutné korigovat chybné postavení vhodnou volbou vložek a ortopedické obuvi. Ortopedická technika jako opěrná hůl, tlumící podpatky, zvýšení venkovních resp. vnitřních okrajů bot, napomáhá k odlehčení zátěže.
Na přenesení zátěže z místa, kde je chrupavka více poškozená, na místo, kde je chrupavka ještě zachována, slouží ortézy. Jsou to speciální výztuže, které pomáhají, pokud v kloubu zůstala ještě nějaká chrupavka.
Při pokročilejší formě artrózy kolenních a kyčelních kloubů je nutné, aby se používaly francouzské hole. V domácím prostředí lze usnadnit snášení bolesti menší zátěží kloubů, např.. zvýšenými židlemi, nástavci na WC, madly a pod.
Terapie léky
Léčiva modifikující průběh osteoartrózy tlumí některé degenerativní pochody chrupavky a stimulují biosyntetické reakce v chondrocytech. Celkově působí antikatabolicky, zlepšují metabolismus chrupavky a zvyšují množství kyseliny hyaluronové. Jsou indikovány u počátečních formách artróz, především váho-nosných kloubů. Je nutné je užívat dlouhodobě a pravidelně, alespoň 2 série za rok. Léčiva musí být součástí komplexní terapie, ke které patří režimová opatření, fyzikální a lázeňská terapie, analgetika a nesteroidní antiflogistika. K lékům, které modifikují průběh onemocnění patří extrakty z chrupavek a kostí definovaného obsahu, chondroitin, polysulfonovaný glukosaminoglykanový komplex, želatina, kyselina hyaluronová, extrakty z rostlin jako celer, Boswelia serrata, minerály jako mangan, selen a zinek.
Chondroitin je základní stavební strukturou mezibuněčné hmoty chrupavky. Při zvýšeném přísunu do organismu zlepšuje mechanické a elastické vlastnosti díky syntéze kolagenu uvnitř kloubů.
Glukosamin hraje roli při ochraně a regeneraci kloubních povrchů. Podle posledních zjištění se uvažuje také o jeho strukturu modifikujících schopnostech.
Želatina v hydrolyzované formě je nezbytná pro obnovu a regeneraci chrupavky pro vysoký obsah peptidů a aminokyselin. Je vysoce bezpečná a vhodná pro dlouhodobé užívání.
Celer pomáhá snižovat citlivost kloubů, napomáhá při tvorbě a vylučování moči, čímž vede k vylučování škodlivých látek z okolí kloubů.
Extrakt z Boswelia serrata má protizánětlivé účinky, mangan, selen a zinek napomáhají svými antioxidačními vlastnostmi k vychytávání volných radikálů, které často napadají poškozenou chrupavku a vyvolávají zánětlivé procesy.
Přípravky s výše uvedenými účinnými látkami jsou běžně dostupné bez lékařského předpisu.
K symptomaticky pomalu účinkujícím lékům patří kyselina hyaluronová. Účinek nastupuje pozvolna, ale většinou přetrvává od 2 do 12 měsíců po aplikaci. Ve volné formě je přítomna v tekutině kloubní štěrbiny, po aplikaci přímo do kloubu obnovuje povrchovou funkci chrupavky, potlačuje zánět a vede k normalizaci reologických vlastností tekutiny. Působí jako "Kloubový krém". Má minimum nežádoucích účinků a vysokou vazbu na chrupavku.
K potlačení bolesti jsou dostupná analgetika s rychlým nástupem účinku, jako např. paracetamol, kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antiflogistika. Pro delší používání je vhodné vybrat novější přípravky, které nezpůsobují žaludeční vředy, jako např. meloxikam, nimesulid, celecoxib. O vhodnosti použití přípravků tlumících bolest se poraďte se svým lékařem.
Po selhání předchozích terapeutických postupů je další možností chirurgická léčba.
Chirurgické zákroky
Artroskopie je menším operačním zákrokem, při kterém se udělají jen malé otvory okolo kloubu (kolene), kterými se vsunou nástroje. Pomocí tohoto zákroku může být chrupavka upravena nebo vyhlazena. Při pokročilé artróze má artroskopie jen malý význam.
Transplantace chrupavky je nejlepší pro ohraničená místa poškozené chrupavky v jinak zdravém kloubu. U většiny případů artrózy je však bohužel poškozena větší část kloubního povrchu a transplantace proto není vhodnou volbou.
Pokud je noha v nedobrém postavení, je vhodnou metodou osteotomie. Jde o zásah, při kterém se přeřízne kost před a za kloubem (koleno) a kloub se umístí do lepší pozice vzhledem k zátěžové linii končetiny. Tato operace je vhodná hlavně pro mladší pacienty.
Konečnou terapií je často až umělá náhrada kloubu, čili totální endoprotéza. Nejčastěji se dělá na kyčli, vzácněji na kolenem. Životnost umělých kyčelních kloubů je přibližně 15 let a mohou se vyměnit pouze jednou a tehdy již s kratší životností. Zvláště u mladých lidí se doba implantace co nejvíce oddaluje.
Cílem implantace totální endoprotézy je úleva od bolesti, obnova rozsahu pohyblivosti kloubu, zlepšení stability. S rozvojem implantace nemá více než 90% pacientů po operaci žádnou bolest, nebo jen nepatrnou. Při úplné endoprotéze se používají speciálně upravené komponenty - protézy vyrobené z vysoce pevného, biologicky kompatibilního, kovového a umělohmotného materiálu. Kov je nejčastěji používán jako slitina kobaltu, chromu a molybdenu. Umělá hmota je z vysokomolekulárního polyetylénu. Snášenlivost těchto materiálů je v těle velmi dobrá a používají se již 30 let. Operace je v podstatě jen náhrada povrchu kloubu a kloubní chrupavky. Komponenty jsou do kosti upevněny speciální látkou polymetylmetakrylátu, často nazývanou "kostní cement". Alternativně mohou mít některé komponenty porézní povrch, do kterého může kost vrůstat.
Mnoha pacientům vydrží náhrada celý život, u jiných je to rok. Náhrady jsou konstruovány tak, aby ulevili od bolesti a umožnily stání, pohyb, chůzi a jiné běžné denní aktivity. Nejsou konstruovány na zátěžové sporty. Přestože jsou dostatečně pevné, aby vydržely zátěž, ale jejich životnost se zkracuje. Každý pacient se musí rozhodnout jakou aktivitu si vybere po operaci. Nesmí však zapomenout, že pokud se náhrada opotřebuje, lze ji vyměnit už jen jednou. A co potom?
Artróza patří mezi nejrozšířenější onemocnění lidstva. Během dlouhých let může setrvávat v klidovém stavu a člověk o ní ani nemusí vědět. Spolu s věkem roste i riziko artrózy.
Artrotické procesy mohou začít již v dvaceti letech života. Výskyt do 30 let je nízký, do 65 let prudce narůstá a ve věku nad 65 let má více než 70% osob RTG zjistitelné artrotické změny na kloubech, přičemž ne všichni mají subjektivní potíže. Do 45 let postihuje častěji muže, nad 54 let častěji ženy, které mívají obvykle postiženy více klouby. Toto onemocnění kloubů začíná nejprve poškozením chrupavky a v této fázi nepociťuje pacient žádné potíže. Pocítění prvních příznaků může být však urychlené nepříznivými podněty, jako jsou přetěžování, nadváha, úrazy, virové onemocnění, nesprávná strava, ale i vrcholový sport.
Pod artrózou rozumíme ireverzibilní, tedy nevratné, poškození kloubu, které je často způsobeno nesprávným namáháním a výše zmíněnými faktory. Artróza začíná zanikáním kloubní chrupavky a vzápětí dochází k přestavbovým změnám v oblasti kloubu. Následky jsou bolesti, otoky a nehybnost kloubů, rostoucí deformace až v konečném důsledku může kloub zkostnatět. Proto artróza patří mezi degenerativní onemocnění kloubů, které můžeme nazvat i předčasným stárnutím nebo předčasným opotřebením kloubů.
Kloubní chrupavka
Chrupavka se v organismu vyskytuje všude tam, kde je třeba zachovat pevnost a zároveň pružnost tkání. Rozeznáváme tři typy chrupavky. Tkáň chrupavky je charakteristická velkým množstvím základní mezibuněčné hmoty. Základními buňkami chrupavky jsou chondrocyty. Chondrocyty zajišťují rovnováhu mezi novotvorbou a odbouráváním chrupavky. V procesu artrózy ztrácejí schopnost udržovat rovnováhu.
Nejrozšířenější je hyalinní chrupavka (sklovitá). Chondrocyty v ní vytvářejí charakteristické skupiny. Obsahuje poměrně hodně základní mezibuněčné hmoty, která zcela překrývá v ní probíhající kolagenové fibrily. Vyskytuje se na kloubních ploškách.
Fibrózní chrupavka je velmi pevná a to díky velkému množství kolagenových vláken v základní mezibuněčné hmotě, která vytvářejí husté snopy, mezi nimiž se nacházejí chondrocyty. Z fibrózní chrupavky jsou vytvořeny meziobratlové ploténky a kloubní chrupavky.
Elastická chrupavka obsahuje v základní mezibuněčné hmotě elastické fibrily, které jí dodávají pružnost. Vyskytuje se v ušním boltci.
Chrupavka kloubů kryje pohybující se povrchy uvnitř kloubů. Je velmi hladká a má velmi malé tření. Je jakýmsi "zdrojem bezbolestné chůze". Je živou tkání, ale má omezené možnosti pro růst a obnovu. A tyto schopnosti se snižují věkem.
Artróza
Při vysokém zatížení, hlavně kloubů, které nesou tělesnou hmotnost-kolena, bedra a páteř, při nesprávném a nestejném postavení nohou, při velké hmotnosti, vysoké aktivitě, nebo při kombinaci těchto faktorů, se kloubní chrupavka opotřebovává a mizí. V důsledku místního schodku kyseliny hyaluronové, která je součástí kloubní chrupavky a kloubní tekutiny, se na povrchové vrstvě chrupavky uplatňují zánětlivé mediátory a vzniká zánět. Při pokročilé artróze chrupavka úplně zmizí a kosti přicházejí do přímého kontaktu, což způsobuje bolest, zmenšenou pohyblivost, ochablost svalů a ztíženou chůzi. Ztráta chrupavky způsobuje zvýšení tlaku na konci kostí, což má za výsledek tvorbu výrůstků, tzv.. osteofytů. Tím dochází k deformacím a hrčkovitému ztuhnutí postižených kloubů. Odrbaný chrupavkový a kostní materiál způsobuje zánět okolní kloubní blány, proto může docházet k stálému přehřívání a červenání kloubů.
Artróza je proces postupného úbytku a poškození kloubní chrupavky. Nejčastější forma je tzv.. primární artróza, která si vynutí totální náhradu kloubu. Významně se na tom podílí genetický stav chrupavek. S největší pravděpodobností se dědí nižší kvalita chrupavek. Může se také dědit menší pevnost vazů, čímž jsou klouby abnormálně volné a kloubové plošky na sebe nemusí "sednout" tak, jak to odpovídá jejich vzájemně přizpůsobenému tvaru. Lidé s volnými vazy se snadno uplatní v gymnastice, baletu nebo jako artisté. Avšak v důsledku nadměrného vytížení kloubů brzy končí s jejich aktivitou, odcházejí dříve do důchodu, nebo si hledají jiné uplatnění.
Normální, ale i zkrácené, vazy se mohou natáhnout cíleným cvičením. K uvolnění kloubních vazů však dochází i při různých úrazech, natažení, natržení či přetržení vazů. Výsledkem může být deformace jedné z ploch při nesprávné léčbě a rehabilitaci po úrazech.
Pokud je artróza způsobena jinými faktory, mluvíme o sekundární artróze. Kromě úrazů patří k takovým faktorům námaha, nebo nečinnost, sport a v nemalé míře váha či nadváha.
Pohyb v kloubech je podmínkou správné výživy chrupavek. Má být častý a přiměřený. Přiměřenost namáhání je velmi individuální. Pokud lidé zvyklí na namáhání kloubů najednou přestanou, nebo sníží svoji námahu, dochází k bolestem kloubů. V toto případě je to zapříčiněno ochabnutím svalů udržujících kloub v pohybu a ve správném postavení. K podobné situaci dochází pokud byl pacient ze zdravotních důvodů déle na lůžku. Opačným případem jsou lidé, kteří podlehnou módním hitům, začnou po dlouhých letech bez pohybu najednou sportovat. Pokud mají pohybový systém v pořádku a začnou pozvolna, je to jen ve prospěch jejich zdraví. Pokud však začnou náhle a s vysokou zátěží, končí jejich aktivita velkými bolestmi.
Artrózou jsou nejčastěji postiženy klouby, které nesou celou váhu. Důležitou roli proto hraje nadváha.
Jiným častým případem artrózy je revmatoidní artritida. Je způsobena poruchami imunitního systému, kdy dochází k ukládání abnormálních protilátek v kloubním pouzdře. To zapříčiňuje chronický zánět a postupnou destrukci chrupavky. Obvykle jsou postiženy symetricky oba klouby (kolena, kyčle, zápěstí).
Co Vás bude trápit?
Společnými symptomy všech druhů artrózy jsou bolest a nehybnost kloubů. Bolesti sílí při studeném a vlhkém počasí a při zátěži. Dochází k bolestivému ztuhnutí, které ještě více bolí při opětovném pohybu a zmírňuje se při delším pohybu. Jde o tzv.. bolest v návalech. První pohyby jsou bolestivé a zlepšují se po několika metrech pohybu. Je to rozlišovací znak od zánětlivých onemocnění, které se vyznačují především ranními bolestmi a ranní strnulostí. V dalšímu průběhu artrózy dochází odřením chrupavky k podráždění kloubu spojených s otoky a výpotky a později i k deformacím kloubů.
Formy artróz
Onemocnění se dá stanovit již z chorobopisu a aspektu kloubů. Některé klouby bývají postiženy velmi často:
Atrózy kloubů ruky:
- koncové klouby prstů (Heberdenova artróza)
- střední klouby prstů (Bouchardova artróza)
- sedlovitý kloub palce (rizartróza)
- erozivní artróza
U Heberdenově a Bouchardově artróze dochází k ztuhnutí kloubů, jemuž předchází tvorba želatinových cyst. Postupem času dochází k typickým deformacím. Artróza má dobrou prognózu, funkce postižených kloubů zůstává zachována.
Artróza prvního kloubu palce se projeví při úchopu mezi palcem a ukazováčkem. Tento typ artrózy výrazně omezuje funkci ruky.
Vzácným postižením malých kloubů rukou je erozivní artróza, kterou charakterizují zánětlivé projevy a zejména bolestivý otok.
Artróza kolenního kloubu (gonartróza) je nejčastější formou onemocnění. Bývá spojena s nadváhou, většinou se vyskytuje oboustranně. Typické pro bolesti kolena je zhoršení při chůzi ze schodů a po nerovném terénu. Gonartróza bývá často spojena s generalizovanou formou a prognóza onemocnění je horší než u artrózy kyčelního kloubu.
Artróza kyčelního kloubu (coxartróza) je nejzávažnější forma. Bolest nejčastěji vyzařuje na přední stranu stehna a do kolene.
Jak zjistit onemocnění?
Ke stanovení diagnózy pomáhají diagnostická kritéria, která vypracovala ACR-American College of Rheumatology. Nejdůležitějším vyšetřením pro zjištění onemocnění je rentgen. Typickými změnami na snímcích je zúžená kloubní štěrbina, tvorba rohovitými výběžků kostí (osteofyty), ztlustění kosti kolem chrupavky a kostní defekty v hlavní linii zatížení. Známá je diskrepance mezi RTG vyšetřením a klinickým obrazem, neboť i pokročilá stádia nemusí mít projevy a naopak.
Stále častěji nachází uplatnění ultrazvukové vyšetření, kterým lze odhalit i malý kloubový výpotek a které poskytuje cenné informace o struktuře kloubu.
Jak si s tím poradit?
Jedinou cestou jak se vyhnout nepříjemnostem, které způsobuje artróza, je nenechávat vše na poslední chvíli a včas začít s prevencí. Největší šance na úspěch je v počátečních stádiích. Pokud jste se však našli již v pokročilých stádiích, nezoufejte, onemocnění je léčitelné i později, avšak nikoli s tak dobrou odezvou, jako když se začne dříve. Obecně platí pravidlo, že čím déle odkládáme prevenci nebo terapii, tím více se snižuje procento naděje na potlačení a vyléčení onemocnění.
Terapie odstraňující příčinu onemocnění neexistuje. Různá opatření však mohou přinést značnou úlevu od obtíží. Léčbu je potřeba zahájit vždy nemedikamentózními postupy, ke kterým patří výchova a poučení pacienta, prostředky fyzikální medicíny a ortopedické pomůcky. Časem se přechází na medikamentózní terapii a končí se chirurgickými zákroky.
Fyzikální terapie
Fyzikální terapií lze tlumit bolesti a zlepšit lokální metabolismus. Při stabilizované formě onemocnění se využívá termoterapie a elektrotermoterape. Podstatou termoterapie jsou vlhké teplé zábaly, hlavně parafínové.
Na zvládnutí bolestí při gonartróze se využívá i akupunktura. Reflexní a klasická masáž napomáhá k uvolnění svalových křečí, zejména při artróze páteře. Speciální formu terapie představuje balneoterapie.
Ortopedické pomůcky
Při artróze váho-nosných kloubů a páteře je nutné korigovat chybné postavení vhodnou volbou vložek a ortopedické obuvi. Ortopedická technika jako opěrná hůl, tlumící podpatky, zvýšení venkovních resp. vnitřních okrajů bot, napomáhá k odlehčení zátěže.
Na přenesení zátěže z místa, kde je chrupavka více poškozená, na místo, kde je chrupavka ještě zachována, slouží ortézy. Jsou to speciální výztuže, které pomáhají, pokud v kloubu zůstala ještě nějaká chrupavka.
Při pokročilejší formě artrózy kolenních a kyčelních kloubů je nutné, aby se používaly francouzské hole. V domácím prostředí lze usnadnit snášení bolesti menší zátěží kloubů, např.. zvýšenými židlemi, nástavci na WC, madly a pod.
Terapie léky
Léčiva modifikující průběh osteoartrózy tlumí některé degenerativní pochody chrupavky a stimulují biosyntetické reakce v chondrocytech. Celkově působí antikatabolicky, zlepšují metabolismus chrupavky a zvyšují množství kyseliny hyaluronové. Jsou indikovány u počátečních formách artróz, především váho-nosných kloubů. Je nutné je užívat dlouhodobě a pravidelně, alespoň 2 série za rok. Léčiva musí být součástí komplexní terapie, ke které patří režimová opatření, fyzikální a lázeňská terapie, analgetika a nesteroidní antiflogistika. K lékům, které modifikují průběh onemocnění patří extrakty z chrupavek a kostí definovaného obsahu, chondroitin, polysulfonovaný glukosaminoglykanový komplex, želatina, kyselina hyaluronová, extrakty z rostlin jako celer, Boswelia serrata, minerály jako mangan, selen a zinek.
Chondroitin je základní stavební strukturou mezibuněčné hmoty chrupavky. Při zvýšeném přísunu do organismu zlepšuje mechanické a elastické vlastnosti díky syntéze kolagenu uvnitř kloubů.
Glukosamin hraje roli při ochraně a regeneraci kloubních povrchů. Podle posledních zjištění se uvažuje také o jeho strukturu modifikujících schopnostech.
Želatina v hydrolyzované formě je nezbytná pro obnovu a regeneraci chrupavky pro vysoký obsah peptidů a aminokyselin. Je vysoce bezpečná a vhodná pro dlouhodobé užívání.
Celer pomáhá snižovat citlivost kloubů, napomáhá při tvorbě a vylučování moči, čímž vede k vylučování škodlivých látek z okolí kloubů.
Extrakt z Boswelia serrata má protizánětlivé účinky, mangan, selen a zinek napomáhají svými antioxidačními vlastnostmi k vychytávání volných radikálů, které často napadají poškozenou chrupavku a vyvolávají zánětlivé procesy.
Přípravky s výše uvedenými účinnými látkami jsou běžně dostupné bez lékařského předpisu.
K symptomaticky pomalu účinkujícím lékům patří kyselina hyaluronová. Účinek nastupuje pozvolna, ale většinou přetrvává od 2 do 12 měsíců po aplikaci. Ve volné formě je přítomna v tekutině kloubní štěrbiny, po aplikaci přímo do kloubu obnovuje povrchovou funkci chrupavky, potlačuje zánět a vede k normalizaci reologických vlastností tekutiny. Působí jako "Kloubový krém". Má minimum nežádoucích účinků a vysokou vazbu na chrupavku.
K potlačení bolesti jsou dostupná analgetika s rychlým nástupem účinku, jako např. paracetamol, kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antiflogistika. Pro delší používání je vhodné vybrat novější přípravky, které nezpůsobují žaludeční vředy, jako např. meloxikam, nimesulid, celecoxib. O vhodnosti použití přípravků tlumících bolest se poraďte se svým lékařem.
Po selhání předchozích terapeutických postupů je další možností chirurgická léčba.
Chirurgické zákroky
Artroskopie je menším operačním zákrokem, při kterém se udělají jen malé otvory okolo kloubu (kolene), kterými se vsunou nástroje. Pomocí tohoto zákroku může být chrupavka upravena nebo vyhlazena. Při pokročilé artróze má artroskopie jen malý význam.
Transplantace chrupavky je nejlepší pro ohraničená místa poškozené chrupavky v jinak zdravém kloubu. U většiny případů artrózy je však bohužel poškozena větší část kloubního povrchu a transplantace proto není vhodnou volbou.
Pokud je noha v nedobrém postavení, je vhodnou metodou osteotomie. Jde o zásah, při kterém se přeřízne kost před a za kloubem (koleno) a kloub se umístí do lepší pozice vzhledem k zátěžové linii končetiny. Tato operace je vhodná hlavně pro mladší pacienty.
Konečnou terapií je často až umělá náhrada kloubu, čili totální endoprotéza. Nejčastěji se dělá na kyčli, vzácněji na kolenem. Životnost umělých kyčelních kloubů je přibližně 15 let a mohou se vyměnit pouze jednou a tehdy již s kratší životností. Zvláště u mladých lidí se doba implantace co nejvíce oddaluje.
Cílem implantace totální endoprotézy je úleva od bolesti, obnova rozsahu pohyblivosti kloubu, zlepšení stability. S rozvojem implantace nemá více než 90% pacientů po operaci žádnou bolest, nebo jen nepatrnou. Při úplné endoprotéze se používají speciálně upravené komponenty - protézy vyrobené z vysoce pevného, biologicky kompatibilního, kovového a umělohmotného materiálu. Kov je nejčastěji používán jako slitina kobaltu, chromu a molybdenu. Umělá hmota je z vysokomolekulárního polyetylénu. Snášenlivost těchto materiálů je v těle velmi dobrá a používají se již 30 let. Operace je v podstatě jen náhrada povrchu kloubu a kloubní chrupavky. Komponenty jsou do kosti upevněny speciální látkou polymetylmetakrylátu, často nazývanou "kostní cement". Alternativně mohou mít některé komponenty porézní povrch, do kterého může kost vrůstat.
Mnoha pacientům vydrží náhrada celý život, u jiných je to rok. Náhrady jsou konstruovány tak, aby ulevili od bolesti a umožnily stání, pohyb, chůzi a jiné běžné denní aktivity. Nejsou konstruovány na zátěžové sporty. Přestože jsou dostatečně pevné, aby vydržely zátěž, ale jejich životnost se zkracuje. Každý pacient se musí rozhodnout jakou aktivitu si vybere po operaci. Nesmí však zapomenout, že pokud se náhrada opotřebuje, lze ji vyměnit už jen jednou. A co potom?
