Zácpa

Známe ji asi všichni ...

Každý to už někdy zažil - nafouklé břicho, tlak, únava, nechutenství, nadýmání, celkový diskomfort. To vše doprovází zácpu, která je stará jako lidstvo samo. Je to problém, který lidi trápí, ale moc se o něm nemluví. Víte proč zácpa vzniká a jak se jí bránit?

Začněme ale od začátku. Zácpa je neobyčejně časté onemocnění, trpí jí velké množství lidí, asi 30% dospělé populace. Neexistuje jednotná definice zácpy, je to pojem krajně subjektivní. Snad nejjednodušeji lze zácpu definovat jako vzácné, obtížné vyprazdňování tuhé stolice, které je doprovázeno nepříjemnými pocity. Variabilita vyprazdňování je individuální, ovlivňují ji i vnější vlivy - sociální, dietetické i kulturní. Obvykle se jako fyziologická stolice udává 2-3x denně do 2-3x týdně. O zácpu jde většinou, pokud máme méně než 3 stolice za týden.

Zácpa nemusí být jen příznakem nemoci, nebo průvodním jevem jistého onemocnění, ale může být i samostatnou nemocí, kterou nesmíme brát na lehkou váhu. Proč?

Následky dlouhodobé zácpy jsou opravdu velmi vážně - vzniká postupná intoxikace organismu dlouhodobě "skladovanými" odpadními látkami. Toxické látky, které by měly být z těla co nejrychleji odstraněny, se kumulují ve střevech, pronikají do krevního oběhu a orgánů. Organismus je neustále přiotráven zplodinami látkové výměny. Projevuje se to únavou, nesoustředěností, bolestmi hlavy a oslabením imunity. Ve střevech jsou přirozené mikroorganismy potlačovány hnilobnými bakteriemi a kvasinkami, a tak nemohou produkovat vitamíny B1, B2, K a další potřebné látky. To se může projevit kožními problémy, nervovými poruchami, poruchou krevní srážlivosti. Hnilobné bakterie a kvasinky navíc produkují toxické laky, které dále zhoršují látkovou přeměnu na úrovni buněk organismu.

Po čase přirozené čistící a ochranné mechanismy zátěž nezvládnou a dochází k onemocnění orgánů. Může dojít k onemocnění srdce, ledvin, jater, slinivky. Zácpa má bezprostřední vliv na onemocnění střev. Je rizikovým faktorem vzniku zánětů, polypů, hemeroidů i rakoviny.

Pro správné pročišťování by měl člověk po každém jídle vyloučit část zbytků předchozích jídel. Je to ale tak? Často jsme rádi, pokud se nám to podaří jednou denně. V čem je tedy problém?

Zácpa - nejen následek, ale i samostatná nemoc

Zácpu můžeme dělit následovně:

1. Organická zácpa: vzniká z anatomických příčin. Příkladem jsou střevní zúžení při nádorech nebo zánětlivého původu, resp. pooperační srůsty. Léčení spočívá v odstranění vyvolávající příčiny.

2. Sekundární zácpa: vzniká z nejrůznějších definovaných mimostřevních příčin. Často ji mohou vyvolat:
  • neurologická onemocnění - např.. roztroušená skleróza, parkinsonismus
  • psychiatrické nemoci - deprese, senilní demence
  • endokrinní a metabolická onemocnění - snížená funkce štítné žlázy, zvýšená krevní hladina vápníku, hypokalémie, dehydratace
  • působení některých léků - antacida (Ca carbonicum, hlinité sloučeniny), anticholinergika, antidepresiva, hypotenziva, opiáty, kodein, soli železa, cholestyramin, ganglioplegiky, trankvilizery, sedativa, blokátory vápníku , hormonální antikoncepce
  • bolestivé defekty análního otvoru - fissura ani, perianální absces
  • reflexně podmíněná zácpa - peptický vřed, urolithiáza

3. Zácpa jako samostatné onemocnění (primární) není jednotným onemocněním. Můžeme rozlišit tyto podskupiny:
  • Zácpa návyková (habituální) - vzniká potlačováním přirozeného defekačního reflexu z důvodů společenských, psychických nebo hygienických, nevhodným stravováním, nedostatkem pohybu, špatnými vyprazdňovacími návyky, resp. jejich abstinencí.
  • Poruchy mechaniky vyprazdňování (dyschézie) - jde o poruchu koordinace svalů pánevního dna a análních sfinkterů nebo vyhasnutí rektoanálního inhibičního reflexu, které se projevují především velmi obtížným vyměšování stolice v konečné fázi. Může být poměrně záludnou příčinou zácpy, protože se na tuto možnost obvykle nemyslí.
  • Syndrom líného střeva - jde o úpornou formu zácpy, zejména u mladých dívek a žen, kde mohou hrát roli strukturální změny v autonomních nervových pletencích trávicí trubice, případně vlivy dlouhodobého užívání listů senny. U těchto nemocných je nápadně prodloužený čas přechodu - pasáže střevního obsahu, mechanika vyprazdňování stolice je však neporušená.

V podstatě rozlišujeme dva druhy primární zácpy - atonickou s ochablou střevní svalovinou a spastickou, kdy se střeva nacházejí v křeči. Oba druhy zácpy mohou způsobit chronickou otravu organismu a jsou příčinou vzniku dalších zdravotních problémů.

Zácpa atonická je stav střeva, kdy je jeho svalovina ochablá, střevo se pohybuje málo, je na několika místech pytlovitě rozšířené a jakoby prověšené. V koncové části střeva se u této formy velmi často nacházejí tzv.. střevní výchlipky (slepé váčky tvořené vydutou střevní stěnou), v nichž se nacházejí zbytky stravy, které zde mohou setrvávat i několik let a vést i k tvorbě tzv.. střevních kamenů - koprolithů a jedovatých hnilobných produktů. Výskyt tohoto typu zácpy je o něco častější u lidí, kteří nikdy nesportovali. Ti mají pak nejen ochablé svaly, ale jejich vaziva a svalstvo jsou i uvnitř těla ochablé. Atonickou zácpou trpí i staří pacienti a nemocní upoutání na lůžko.

Zácpa spastická vzniká spíše nadměrnou střevní dráždivostí nebo u mladých žen často v těhotenství nebo v období po porodu. Příčinou je střevo v křeči, někdy s tendencí k stahům po celé délce. V některých případech jsou výrazně zúžené úseky střeva, mezi nimi se mohou nacházet ochablé a kapesně rozšířené úseky. I při tomto typu zácpy dochází k prodloužení pobytu potravy ve střevě a k jejímu rozkládání kvasnými a hnilobnými procesy pomocí bakterií a kvasinek. Rozpadové produkty se vstřebávají někdy do organismu a postižený se diví, že na migrénu, deprese, bolesti hlavy či bušení srdce "nic nezabírá", že je unavený, spavá a trpí vyrážkami.

Primární zácpa je tedy onemocnění vznikající z různých příčin. Můžeme ji klasifikovat i podle délky trvání jako akutní nebo chronickou.

Akutní zácpa představuje určitou změnu pro daného jedince. Náhle vzniklá zácpa může být reakcí na změnu prostředí, například při cestování. Také ji mohou vyvolat infekční choroby, nasazení nových léků, různá traumata, mechanická obstrukce, paralytický ileus. Akutní zácpa je typická i po celkové anestezii a při upoutání pacienta na lůžko.

Subakutní zácpa znamená změnu v rytmu stolic, která přetrvává delší dobu. Po 50. roce života může každá změna ve vyprazdňování stolice, jako je střídání zácpy s průjmem nebo nepravidelnost stolice, signalizovat závažné onemocnění. Zvláště příměs krve ve stolici může znamenat nádor tlustého střeva, ve výskytu jehož jsme podle statistik první na světě. Z těchto důvodů je třeba při krvavé stolici okamžitě navštívit lékaře, který provede potřebná vyšetření.
Trvalou, dlouhodobou, chronickou zácpou trpí zejména některé ženy středního věku, které obtíže provázejí od věku asi dvaceti let většinou po celý život. Druhou skupinou jsou starší muži a ženy, u nichž dochází ke vzniku zácpy s poklesem celkové aktivity organismu. Pokud vyloučíme organické příčiny - zácpu podmíněnou různými onemocněními, dyschézii, funkční poruchy střevních pohybů (syndrom dráždivého střeva) - chronická zácpa může být návyková, atonická, spastická a domnělá. Domnělá zácpa (psychogenní zácpa) vzniká při pocitu, že stolici je třeba mít každý den. Jedinec pak začne brát projímadla a jejich dlouhotrvajícím a častým používáním vzniká zánět střeva a spastická zácpa.
Při rozpoznání příčin různých druhů zácpy kromě klasických postupů je třeba použít i méně běžné vyšetřovací postupy (defekografie, manometrie análních svěračů atd..). Proto v případě neúspěchu léčby zácpy běžnými prostředky je třeba nemocného doporučit k odborníkovi.

Proč zácpa vzniká i u zdravých lidí?
Zvláštní kapitolou je těhotenství, během kterého může vzniknout zácpa hned z několika příčin. Hormony, které jsou v těhotenství v těle vytvářeny, a které mají za úkol uvolnit svalstvo dělohy, uvolňují i svalstvo střev a tím zpomalují pohyb potravy střevy. Díky zpomalenému pohybu se ze stravy vstřebává více vody a výsledkem je pak hutnější stolice než obvykle. Rostoucí děloha stlačuje střeva a konečník, čímž také dochází ke zpomalování vyprazdňování. V mnoha případech jsou na vině i vitamíny pro těhotné matky se zvýšeným obsahem železa, protože jedním z vedlejších účinků železa je právě zácpa.

Pokud vyloučíme všechna zmíněná onemocnění způsobující zácpu, můžeme konstatovat, že zácpa je v běžných případech způsobena špatnou životosprávou. Výsledkem kombinace dietních faktorů je tuhá stolice, která je častou příčinou dalšího zdržování stolice v tlustém střevě, přičemž se opět vstřebává velké množství vody ze střevního obsahu. Stolice se tak stává tvrdou a suchou a vyprazdňuje se pomalu a obtížně.

Suchá stolice může i poranit střevní stěnu, což je velmi bolestivé. Také zvýšený tlak při málo kluzké, suché stolici působí negativně na žíly v anální oblasti, což výrazně zhoršuje projevy zlaté žíly. Hemoroidy často brání lidem, aby se důkladně vyprázdnili. Iritace análního otvoru hemeroidy může vyvolat zácpu reflexním spasmem sfinkterů. Zácpa tak může vzniknout i na psychickém podkladě, kdy se pacient odmítá pořádně vyprázdnit, protože se bojí, aby mu při tlaku nepraskly hemeroidy. A tak se uzavírá bludný kruh.

Obecně můžeme tedy shrnout, že zácpa je většinou způsobena:
  • nesprávnou výživou
  • nedostatečným přísunem tekutin
  • nedostatkem vlákniny
  • nedostatkem pohybu
  • stresem, nepravidelným režimem
  • vyhasnutým vyprazdňovacím reflexem - zadržování stolice při spěchu, ze společenských důvodů, při vynechávání snídaně, které podporují činnost střev a vyprazdňování, ochabnutím střevní peristaltiky.

Opatrně s projímadly
Pacienti většinou řeší své problémy se zácpou tak, že ihned sáhnou po projímadlech. Často ani netuší, jaké chyby se dopouštějí a jaké to může mít následky.

Projímadla, především kontaktní, je vhodné užít pouze ve vybraných případech: u nemocných dlouhodobě upoutaných na lůžko, u velmi starých osob, při neurologických poruchách, při bolestivých postiženích v anální oblasti, při přípravě před některými diagnostickými vyšetřeními.

Léčení zácpy má být účelné, komplexní a nikoliv omezeno jen na podávání laxativ (projímadel). Laxativa usnadňují vyprazdňování střeva místním působením ve střevě buď změkčováním a zvětšováním střevního obsahu, nebo stimulací peristaltiky.

Mezi látky zvětšující střevní obsah řadíme osmotická projímadla a bobtnající látky. Osmotická laxancia jsou rozpustná, avšak nevstřebávají se. Svým osmotickým účinkem zadržují ve střevě vodu a vyvolávají tak vodnatou stolici. Používají se k vyčištění střev před operacemi, na rychlé odstranění jedů z trávicího ústrojí. Často využívané jsou cukr alkoholy - mannitol, sorbitol, disacharidy laktulóza, laktitol a salinická projímadla Glauberova sůl (Na2SO4) a hořká sůl (MgSO4). Důležité je vědět při salických laxanciach, že malý podíl kationtů se vstřebává. Glauberova sůl je pro vysoký obsah Na kationtů nevhodná při hypertenzi, edémech a srdeční nedostatečnosti, hořká sůl pro nebezpečí otravy Mg při ledvinové nedostatečnosti. Laktulóza také není ideální pro dlouhodobé užívání, protože kvašení laktulózy okyseluje střevní obsah a poškozuje tak důležité střevní bakterie.

Bobtnající laxancia se také nevstřebávají střevem a při současném příjmu tekutin ve střevě bobtnají - nabobtnají. Roztažením střeva tak stimulují peristaltiku (pohyby střevní svaloviny), která posouvá střevní obsah směrem k análnímu otvoru. V přirozené potravě takto působí rostlinná vlákna (vláknina). Buněčné stěny těchto vláken jsou nestravitelné, protože obsahují polysacharidy (β-glykány), které naše trávicí enzymy nedokáží štěpit např. celulózu, pektin. Bohaté na takové vlákna jsou otruby, semena lnu, jitrocelová semena, ale také v ovoci a zelenině se nachází hojně vlákniny. Vláknina získaná ze semen psyllia (indická rostlina) je rozpustná a vytváří s vodou gelovitou strukturu, čímž se povrch střevního obsahu stane kluzkým a jeho pohyb ve střevním traktu se usnadní. Užívání bobtnavých látek není spojeno s riziky vedlejších účinků, ale musíme dbát na dostatečný příjem tekutin. Pokud ve střevech nebude dostatek tekutin, lepkavé a pevné bobtnavé látky mohou vyvolat až neprůchodnost střev (ileus).

Bobtnající laxancia jsou šetrná pro střeva a neohrožují fyziologické mechanismy defekace. Tyto látky nemají dráždivé účinky a přiřazujeme je spíše k regulátorům střevní činnosti. Nikdy nevyvolávají návyk, jsou neškodné, takže je mohou užívat i těhotné ženy. Na rozdíl od syntetických laxativ nezpůsobují ztráty draslíku.

Do druhé skupiny patří kontaktní laxativa, která svůj účinek dosahují přímým drážděním nervových zakončení střevní stěny.

Drastickým laxativem dráždícím tenké střevo je ricinový olej. Kyselina ricínová v něm obsažená vyvolává velmi prudký vodnatý průjem spojený se silnými křečemi, takže se používá pouze výjimečně na urychlené vyprázdnění střev po užití jedu.

Používání laxancií dráždících tlusté střevo je v naší společnosti bohužel mimořádně rozšířené. Patří mezi ně tak syntetické látky (bisakodyl, pikosíran sodný), jakož i silná laxativa rostlinného původu obsahující deriváty antrachinonu (listy a plody senny, krušinová kůra, aloe). Nevýhodou těchto látek je, že po určitém čase si na ně organismus zvykne, a tím slábne jejich účinek. Pacienti potřebují vždy vyšší dávky, silnější dráždidla. Ohrožený je jejich přirozený defekační mechanismus a bez laxativ mají problémy i s běžnou stolicí. Proto taková samoléčba může mít často i neblahé následky - může zakrýt vážnější nemoc, nebo si pacient sám způsobí chronickou zácpu. Denně se setkáváme v lékárně s pacienty, kteří problémy se zácpou řeší nevhodným a často chronickým používáním projímadel. Je velmi těžké přesvědčit je o nevhodnosti opakovaného užívání a rizika návyku na tyto látky. Takoví pacienti si většinou nedovedou představit, jakým způsobem vlastně závislost od laxancii vzniká.

Defekační reflex je vyvolán naplněním rekta (poslední část tlustého střeva vyúsťující do konečníku) stolicí. Při normální defekaci se tlusté střevo vyprázdní až ke colon descendens včetně. To znamená, že se vyprázdní pouze část tlustého střeva. Délka časového úseku do dalšího vyprázdnění závisí na tom, jak rychle se tato část střeva opět naplní stolicí. Laxativum dráždící tlusté střevo však způsobí vyprázdnění celého tlustého střeva. Než se pak naplní tlusté střevo celé, trvá mnohem delší dobu, než po normální defekaci. Toto si však pacient neuvědomuje, začne být netrpělivý a z obavy před zácpou použije další dávku projímadla, což opět vede k vyprázdnění celého tlustého střeva. A takto se může dostat do bludného kruhu.

Navíc v tlustém střevě se řídký střevní obsah přicházející z tenkého střeva zahušťuje, neboť se zde resorbují voda a soli. Pokud se působením dráždícího projímadla předčasně vyprázdní tlusté střevo, znamená to ztrátu NaCl, KCl a vody. Ztrátami draslíku vzniká v organismu hypokalemie (snížená koncentrace K v krvi). Tento stav je provázen snížením střevní peristaltiky. Postižený konstatuje zácpu, znovu užije laxativum a začarovaný kruh se uzavře.

Už vůbec nesmyslné je užívání laxancií s cílem zhubnout. Je to úplně absurdní řešení a v podstatě pouze sebeklam. Úbytek hmotnosti při užívání laxancií je způsoben pouze ztrátou vody, ale tukové polštářky zůstávají "nedotčeny". Je smutné denně se setkávat s případy, kdy se mladé dívky pokoušejí zbavit nadváhy tímto způsobem. Neuvědomují si, že takto jen ochuzují svůj organismus o cenné živiny a elektrolyty a v podstatě si sami sobě staví past možného návyku na laxancia.

Syntetické látky nejsou vhodné pro dlouhodobé užívání. Mohou vyvolat bolestivé křeče, riziko narušení elektrolytické rovnováhy (ztráty životně důležitého draslíku mohou být nebezpečné pro lidi trpící srdečními chorobami), bolesti břicha, depresivní stavy, nechutenství, poruchy menstruace a změny ve svalové stěně střev. Působí dráždivě na trávicí trubici, mohou vést až k narušení autonomních nervových spletí a při dlouhodobém užívání zácpu nakonec jen zhoršují. Navíc, laxancia tohoto typu nenaučí pacienta na správný způsob provádění stolice a neléčí pravou příčinu nemoci.

Silná projímadla typu senny způsobují kromě uvedeného i nadměrné prokrvení pánevní oblasti, a proto je jejich užívání během těhotenství zakázáno. Není jednoznačně prokázán přechod účinných látek ze senny do mateřského mléka, proto jejich aplikace během kojení není doporučena.

Neškodným a vhodným pro všechny věkové kategorie i pro těhotné je lokálně působící glycerol. Využívá se v glycerinových čípcích, které se po zavedení do konečníku vlivem tepla roztají a vytvoří na stěnách střeva olejový film zvyšující kluzkost stolice.

Přehodnoťme svůj jídelniček
Existují tři pravidla, která bychom měli ve stravování dodržovat, pokud chceme docílit pravidelné stolice. Náš jídelníček by měl obsahovat dostatek vlákniny, kvalitních tuků a vody.

Tekutiny: Dostatečný příjem tekutin během celého dne je potřebný pro změkčení stolice. Pokud ráno po probuzení vypijeme sklenici vlažné vody, podpoří to přirozený defekační reflex. Ideální stav je, pokud se střeva vyprázdní ráno ještě před snídaní. Hojně pijme - dobrý pitný režim je velmi důležitý, minimálně 6 až 8 sklenic vody nebo jiné tekutiny (lehký ovocný čaj, fenyklový nebo anýzový čaj, ředěný džus). Nezbytným požadavkem při léčbě zácpy je právě dostatek tekutin.

Vláknina: Vláknina je jednou z důležitých částí potravy, která zlepšuje trávení a má blahodárný vliv na zácpu. Podporuje peristaltiku střev a zlepšuje vyměšování stolice, která je díky vláknině objemnější. Při stravě chudé na vlákninu se mohou na střevech vytvořit i divertikly - malé výchlipky, vyklenutí stěny střev. V nich často přetrvávají zbytky stolice a následnou invazí bakterií se mohou zapálit. Časté divertikulitidy jsou spojeny s rizikem kancerogenního bujení.

Velmi vhodné na snídani je celozrnné pečivo, obiloviny, cereálie (ovesné vločky a pšeničné otruby, kukuřičné lupínky) a to nejen jako součást léčby, ale i prevence zácpy.

Jiným zdrojem vlákniny (pektinu) je ovoce, převážně bobtnající (hrozny, meruňky, broskve a třešně). Jablka působí na střevo projímavě především slupkou. Naopak uklidňující vliv na střeva má jablko nastrouhané nebo jablečné pyré. Výborné projímavé účinky mají švestky. Můžeme je konzumovat syrové, vařené, pečené i sušené. Také se doporučuje každý den ke snídani sklenice švestkové šťávy smíchané s trochou jablečného moštu. Z exotického ovoce nám jako dobré projímadlo poslouží datle a fíky.

Zeleninu bychom měli jíst dvakrát (syrovou či vařenou), ovoce alespoň jednou denně, a to v celkové dávce asi půl kilogramu. Ze zeleniny má blahodárné účinky na stolici zelí syrové, vařené či kyselé.

Sušené ovoce, které po přidání do vody bobtná, stejně zvětšuje objem a při léčbě zácpy se osvědčilo. Vhodné jsou zejména sušené švestky, rozinky nebo meruňky, nejčastěji jako doplněk müsli.

Velmi vhodnou potravinou jsou především luštěniny, a to nejen při zácpě, ale také jako základ racionálního stravování. Luštěniny obsahují kromě nestravitelné vlákniny i velké množství rostlinných, vysoce výživných bílkovin. Patří sem fazole, hrách, čočka a sója.

Nadměrné množství vlákniny může u někoho vyvolat kvasné procesy, a tím i nadýmání. Právě obecně nadýmání vyvolává nechuť k zelí, luštěninám a zelenině jako takové. Podle receptů našich babiček však stačí přidat do pokrmu kmín, který působí proti tomuto nepříjemnému jevu. Také může pomoci namáčení luštěnin před úpravou do vody (rozpustí se v ní přítomné nestravitelné cukry a slitím vody se jejich zbavíme).

Množství přijímané vlákniny je třeba v každém případě individuálně přizpůsobit. Při velkém nadýmání je vhodné nejprve upravit střevní mikroflóru probiotickými přípravky. Vlákninu je nutné do organismu přidávat pozvolna a nezapomenout na zvýšený příjem tekutin!

Tuky: Dieta s drastickým omezením tuků ve stravě může vést k zácpě. Tuky ochraňují střevo a přirozeným způsobem „prohánějí“, aniž způsobovaly návyk či dráždily střevo. Vhodné jsou rostlinné oleje lisované za studena přidávané do jídel a salátů - například olivový či slunečnicový.

Kromě toho si dávejme pozor na potraviny, které mohou naopak zadržovat stolici ve střevech. (Hodí se při průjmech).
  • Bílá loupaná rýže a vše, co se z ní připravuje.
  • Brambory.
  • Mrkev pasírovaná nebo ve formě polévky či šťávy.
  • Jalovec a rybízová šťáva.
  • Přezrálé banány, jemně nastrouhaná jablka. Jablka nastrouhaná nahrubo, nakrájená nebo celá mají neutrální účinky.
  • Mléko a sýry (ne však zakysané mléčné výrobky).
  • Vejce, zejména natvrdo.
  • Maso.
  • Bílé pečivo a výrobky z bílé mouky.
  • Kakao a výrobky z kakaa, čokoláda.
  • Černý čaj, slazené nápoje.

Dopřejme si pohyb
Pohybem podpoříme činnost střev. Pokud většinu času trávíme v práci sezením před monitorem nebo doma před televizorem, cítíme únavu, která zachvátí nejen hlavu a končetiny, ale i naše střeva. Rozhýbeme se a únava zmizí. To platí i pro střeva. Také může blahodárně působit masáž střev, kterou můžeme dokonce odstranit některé usazeniny, které se vytvořily ve střevech za dlouhé roky.

Na závěr
Léčbu zácpy podřiďme příčinám vzniku onemocnění s ohledem na konkrétní situaci pacienta. Držme se však několika obecně platných pravidel, která můžeme uplatnit ve většině případů.

Vysazení laxativ, které narušují normální koordinovanou funkci trávicí trubice a často dráždí střevní stěnu a v ní obsažené autonomní vegetativní nervové spleti. Pokud je jejich použití zpočátku nezbytné, vždy volme co nejšetrnější laxativa.
Úprava pitného režimu. Pijme denně 2-3 l tekutin jako lék, nikoliv pouze proti žízni. Jinak si organismus tekutiny zajišťuje dehydratací stolice, která je pak tuhá a málo objemná, a proto se obtížně vyprazdňuje.
Úprava dietního režimu. Výrobky z bílé mouky nahraďme celozrnnými produkty. Do stravy zařaďme zeleninu a ovoce v nadbytku, případně přidejme vlákninu.

Hlavní zásada spočívá v nepotlačování přirozeného nutkání na stolici a zavedení pravidelného rytmu do denní činnosti a do stravování. Zásadní chybou je, pokud nepřivykáme dítě na to, aby se vyprazdňovalo denně, nevedeme jej k pravidelnosti na nočníčku i na záchodě. Také je potřeba na tuto činnost vymezit dostatek času, vyprazdňování se nemá dít ve spěchu. Chybou je také, pokud necháme dítě, aby při hře nebo jiné zajímavé činnosti potlačilo přirozený defekační reflex. A těmito pravidly by se měli řídit i samotní dospělí.

Zvýšení tělesné aktivity
Zařazení nácviku (reedukace) defekačního reflexu. Obnovení vyprazdňovacího reflexu: Ráno hned po probuzení vypijme sklenici vody, po ranní hygieně se nasnídáme. Asi po 30 minutách se pokusme vyprázdnit, každý den nejlépe ve stejnou dobu. Pokud nedojde k vyprázdnění, pokračujme v dalších aktivitách. Další dny opakujme totéž. Reflex se někdy objeví až po mnoha dnech až týdnech. Pro obnovení reflexu je důležitá každodenní pravidelnost.

Léčba zácpy vyžaduje především trpělivost. Mysleme na to, že trvalo roky, než se naše tlusté střevo "dopracovalo" do tohoto stavu a neočekávejme tedy, že za několik dní bude opět v pořádku!